Co Tě baví?

Čím dál víc mě baví divadlo. Divadlo jako takové. Baví mě propojovat žánry a různé obory lidské činnosti, které s divadlem nijak nesouvisí. Třeba sport. Baví mě práce s lidmi. V tomto je divadlo ideální. Pokud se najdou dobří jevištní partneři, nechce se vám ani domů po zkoušce. V těchto dnech mě baví spolupráce s režisérem Jirkou Adámkem a skladatelem Michalem Nejtkem, se kterými připravujeme představení pro Národní divadlo v Brně.

Kde Tě můžeme potkat?

Kromě jeviště mě můžete potkat na čundru s ruksakem, v kině, v divadle (v hledišti), nebo v botaskách při běhání.

Jaké jsou tvoje plány?

Rád bych nějakým způsobem navázal na projekt Brundibár z ghetta. Zatím jsou to jen obrysy nápadů, něco na způsob ZUŠ. Pořád se nevzdávám hledání zkušeností v zahraničních divadlech. Plně se věnuji přípravám nového projektu hAusopera. Není mi cizí myšlenka práce pro nějakou společensky užitečnou organizaci. I přes všechny tyto experimenty bych si ale rád udržel klasickou operní techniku a dále ji rozvíjel v belcantovém repertoáru. Velice mě láká písňová a komorní tvorba.

Na co rád vzpomínáš?

Rád vzpomínám na zajímavá setkání, která mi moje práce přinesla. Na inscenace a projekty, které mě obohatily.

Které to jsou?

Don Giovanni v Plzni, Bystrouška a Rigoletto pro Krumlov, Tři přání a Tajemství v Ostravě, Rudá Marie, Děvče ze Západu, Chytračka a Měsíc v Praze, Bohéma a Trubadúr v Ústí nad Labem, Eva v Liberci, Král Theodor v Bratislavě, Powder her face, Čert a Káča, Pravidla slušného chování v Brně, samozřejmě projekt Brundibár z ghetta.

Na co se těšíš?

Na všechno. Tuto sezónu (2017/18) mě čekají tři premiéry, k tomu ještě budu vstupovat jako Kaifáš do muzikálu Jesus Christ Superstar v Ostravě a doufám, že najdu čas i na svoji vlastní tvorbu.

Co bys vyřídil svým příznivcům?

Pokud tedy nějací jsou, tak jim chci především poděkovat za podporu. A všem bych rád vzkázal: Choďte do divadla.